Relais de la Mémoire
V úterý 25. listopadu 2025 se šest studentů vydalo reprezentovat naší školu na akci Relais de la Mémoire, která se konala od čtvrtku do soboty a byla plná zajímavého programu, na který se teď podíváme blíž. Než jsme se ale vrátili do Prahy, tak jsme měli možnost navštívit i Brusel, o čemž si povíme více později. Jak to tedy vše proběhlo?
Po tom, co jsme všichni spolu dorazili na nástupiště jsme nastoupili na noční vlak, který nás měl odvést až do Bruselu. Na tomto vlaku jsme pak strávili budoucích šestnáct hodin, ale naštěstí spaní ve vlaku nebylo zdaleka tak nemožné, jak se nám ze začátku zdálo. Když jsme pak kolem 10:30 dorazili do Bruselu, koupili jsme si rychle kafe a naskočili do minibusu, který nás odvezl do Tournai. V Belgii se totiž ten den konali stávky, a nemohli jsme proto jet vlakem.
Když jsme pak kolem poledne dorazili do Tournai, odložili jsme si kufry a samostatně jsme šli objevovat město. Zašli jsme na oběd, prolezli jsme si uličky a obecně jsme obdivovali město. Pak jsme se spolu vydali do školy Athénée Royal Jules Bara, která tentokrát Relais de la Mémoire hostila, a potkali jsme tam naše hostovské rodiny, u kterých jsme v průběhu celé akce byli ubytováni. U nich jsme se pak najedli a šli si po náročném dni spát.
Navzdory tomu, že nechození do školy zní tak trochu jako prázdniny, nebylo tomu tak. Hned první den jsme se v 8:15 setkali ve škole, kde pro nás byla i nachystaná snídaně. Čekalo nás oficiální přivítání na škole a hned poté začala první skupinová aktivita: ice breaking. Společně jsme se přesunuli do tělocvičny, kde začal chaos. Zcela upřímně mám pocit, že nikdo nevěděl co dělat, ale jistým způsobem to prolomilo led lépe, než by to jakákoli organizovaná akce zvládla, protože jsme se všichni společně snažili zjistit, co vlastně máme dělat, a pak jsme se všichni dohodli na tom, že nikdo nemá tušení.
Následovala první část programu, která se skutečně věnovala tématu letošního roku, kterým bylo “demokracie v ohrožení”, a my jsme se rozešli do různých části školy, kde byly zorganizované kulaté stoly. Veteráni, novináři a další dorazili, aby nám pověděli o svých zkušenostech, a my jsme poté vytvořili ve skupinkách plakáty o tom, co jsme si odnesli a co nás zasáhlo, které jsme pak odprezentovali před zbytkem studentů, aby se všichni o všech osobnostech alespoň něco dozvěděli.
Po takovém návalu informací už nám ale vyhladovělo, a tak jsme se vydali do školní jídelny, kde pro nás připravili hranolky, které jsou pro Belgii typické, a kuřecí nugetky. Tady jsme se blíže seznámili s lidmi ze všech delegací a přímo z Tournai, než jsme se spolu vydali na radnici, kde jsme byli přivítáni radní pro vzdělávání a odbornou přípravu a předávání paměti, Natachou Duroisin. Následovala přednáška Françoise Debrase, politologa ULg, kde jsme dále rozvíjeli téma demokracie v ohrožení a řekli jsme si, jak to souvisí například s politickou situací v USA.
Když skončila přednáška, tak jsme dostali možnost objevovat Tournai a pořídit si něco k jídlu na výlet v pátek. Někteří u nás, kteří se spřátelili se studenty z Tournai, dokonce dostali prohlídku katedrály a města obecně s osobním průvodcem.
Na závěr dne jsme se vrátili do školy, kde jsme se podívali na divadlo o Jeanu Moulinovi, významném francouzském odbojáři, které pro nás připravili studenti zdejší konzervatoře.
Další den ráno už na nás před školou čekal autobus. První zastávka tohoto dne bylo muzeum v Mechelenu, ve kterém jsme se dozvěděli víc o transportech, o různých sabotážích, o nízkém množství přeživších a o tom, jak to vše bylo organizované. Nabízena byla prohlídka nejen ve francouzštině, ale i v angličtině, takže jsme narozdíl od předchozího dne měli jistotu, že všemu porozumíme. Náš průvodce nás provedl budovou, a dokonce zmínil několik zajímavostí o budově, která v sobě skrývala několik zajímavých designových prvků, například hlasitost výtahu byla přímo navržena tak, aby symbolizovala hlasitost během transportů.
Bohužel jsme ani nestihli projít všechna patra, protože informací bylo na jedno dopoledne moc a my jsme už spěchali na obědovou přestávku, abychom pak stihli druhou aktivitu dne. Tou byla návštěva shromažďovacího táboru v Breendonku. Tam jsme si mohli vybrat průvodce ve francouzštině, angličtině a němčině, se kterými jsme se pak vydali projít jednu z nejlépe zachovaných památek na druhou světovou válku.
I přes to, že návštěva muzea byla velice emocionální sama o sobě, se návštěvě tohoto táboru nemohla emocionalitou ani přiblížit. Náš průvodce nás pevností provedl tak, jako bychom do ní právě byli přivezeni. Ukázal nám všechno od pokojů, přes nádvoří až po místnosti, kde byli vězni mučeni.
Pak už jsme se zase všichni poskládali do autobusu a vrátili se zpátky ke škole, kde si nás vyzvedly rodiny.
A už tu byl poslední den programu. Jako první odprezentovala každá delegace svůj projekt, na kterém se na každé škole pracovalo v předešlých měsících. Naše škola si připravila stop motion film na Československo v rocích 1938-1939, který se věnoval historickému kontextu tohoto období, a také výklad na toto téma.
Projekty ale byly velmi různorodé, objevilo se všechno možné od divadelních her až po vlastní webové stránky a některé projekty byly pouze představeny, aby pak v březnu na druhém setkání mohly být předvedeny ve své plné kráse.
Když pak byly všechny projekty předvedeny, vydali jsme se naposled s novými přáteli do města, abychom si našli něco k jídlu. Když jsme se pak vrátili, čekal na nás plán uměleckých ateliérů.Umělecké ateliéry jsme si vybírali stejně jako dříve Table ronde – a opravdu bylo z čeho vybírat: divadlo, zpěv, kresba, fotografie, video, tanec, psaní a mnoho dalšího. Na projektech jsme pracovali ve skupinkách složených ze studentů z různých škol, takže to byl nejen tvůrčí, ale i jazykově pestrý zážitek. Na práci jsme měli tři hodiny, po nichž následovala prezentace našich výsledků. Neuvěřitelné, co všechno se dá zvládnout za tak krátký čas!
Po takovém nasazení nám všem pořádně vyhládlo. Naštěstí byla připravena večeře –opět tradiční belgické jídlo, jak jinak než hranolky. A protože nás čekal poslední společný večer, nezbývalo než ho náležitě oslavit. Atmosféra byla skvělá, večer se nesl ve znamení hudby, tance a dobré nálady.
Náhlý konec však přinesla návštěva policejní hlídky okolo jedenácté večer. Někdo si stěžoval na hluk ( a upřímně, byli jsme opravdu hlasití). Tím tedy naše party skončila. Rozloučili jsme se s přáteli, na poslední chvíli si vyměnili kontakty a poté se každý vydal svou cestou. Menší skupinky se rozcházely do města nebo zpět na ubytování, každý s hlavou plnou dojmů z našeho posledního večera.
V neděli ráno nás čekal nelehký úkol: rozloučit se. Přestože jsme v Tournai strávili jen několik dní, malebné městečko plné věží a úzkých uliček nám stihlo přirůst k srdci stejně jako naše hostitelské rodiny. Nakonec ale nezbývalo nic jiného než nasednout na vlak, čekala nás další kapitola, tentokrát v belgické metropoli.
Cesta uběhla rychle a krátce po poledni jsme vystoupili v Bruselu. Hlavní nádraží nás přivítalo městským chaosem. Rozhodli jsme se začít objevovat místní kulturu hned od prvních kroků a vydali se do ubytování pěšky. Prošli jsme kolem tržiště, které nám nabídlo méně turistickou tvář slavného města, vůně exotických jídel i ruch prodavačů.
Náš hotel se nacházel v blízkosti řeky Senne, historicky klíčové tepny Bruselu, která protéká městem v severojižním směru. Je lemovaná barevnými větrníky a na první pohled působí překvapivě klidně. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili do ulic. Bruselský večer byl plný života: směs jazyků, převládající francouzština, drobné obchůdky, mezi nimi i miniaturní krámek věnovaný jen bonsajím, lesknoucí se výlohy, vánoční světla, vůně waffléía nabídka nespočtu druhů piva.
Následující den patřil Evropskému parlamentu. Navštívili jsme muzeum, které poutavě shrnuje moderní evropské dějiny a připomíná, proč má smysl, aby evropské státy držely při sobě. Široká jazyková nabídka audioprůvodců tuto myšlenku jen potvrzuje. Během prohlídky samotné budovy nás nejvíce zaujala jednací místnost, prostor, kde se rozhoduje o věcech zásadního významu pro životy milionů Evropanů. Odcházeli jsme s pocitem, že jsme nahlédli do místa, kde se tvoří současná historie.
V úterý ráno nás vlak bezpečně dovezl zpět do Prahy. Dorazili jsme unavení, ale plní radosti, nových zážitků a dojmů, které si z projektu Relais de la Mémoire poneseme ještě dlouho.