Zahraniční pobyty

Všechno někdy skončí, také zimní semestr 14/15 na Akademickém gymnáziu v Linci.

Jako žákyně 7. třídy RG jsem se rozhodla strávit zimní semestr školního roku 2014/15 v Linci. Bylo to riziko, protože od příštího roku bude zavedena nová maturita včetně předvědecké práce VWA ; a můj ročník je první, který se musí přizpůsobit tomuto novému systému. Jsme zkrátka “pokusní králíci”. Mým rozhodnutím studovat v zahraničí jsem si všechno trochu zkomplikovala, protože nejdůležitější přípravy musíme udělat již v 7. třídě.

Ale svého rozhodnutí vůbec nelituji! Stát se výměnnou žákyní byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Moji kamarádi z Lineckého gymnázia mně přijali s otevřenou náručí, a již první den jsem věděla, že najdu mnoho nových přátel. Nálada ve třídě byla prostě perfektní a všichni byli ochotni mi pomoci. S mnoha spolužáky jsem i nadále v úzkém kontaktu.

Měla jsem také štěstí na svou spolu bydlící. Na internátě, kde jsem bydlela, sdílíte pokoj s (nejprve cizí) osobou po celkem dlouhou dobu. S touto osobou strávíte každý den mnoho hodin ráno se spolu probouzíte, učíte se spolu a večer společně zhasnete. Prostě a jednoduše řečeno, jsem svou spolubydlící během mého pobytu poznala velmi, velmi dobře. Naštěstí jsme měli se spolubydlící některé společné zájmy a vcelku jsme si velmi dobře rozuměly. Během víkendů jsem byla často pozvána do rodin mých nových přátel, díky tomu jsem poznala rodinný život v Rakousku. To byla pro mne také velmi zajímavá zkušenost, která se vyplatila.

Pobyt v Rakousku mne obohatil ve všech aspektech. Poznala jsem místní zvyky, kulturu, kuchyni a jídelní zvyklosti, rytmus města, školní klima a způsob výuky. S mými přáteli jsem se dostala také ven z Lince a tak jsem viděla část rakouského venkova. Získala jsem více sebedůvěry, autonomie a zodpovědnosti. Skutečnost, že jsem měla možnost se sama rozhodnout, a důsledky mých rozhodnutí, ať dobré nebo špatné, jsem musela sama nést a zodpovědět, mne motivovalo mít oči otevřené a učit se stále nové věci. Jsem skutečně vděčná, že jsem měla možnost studovat v Rakousku. Zažila jsem tolik úžasných okamžiků! Rakousko a německý jazyk zůstanou v mém srdci – navždy.

Vypracovala Aneta Pejcharová, 7.A 2014

5 MĚSÍCŮ V LINCI

Můj pobyt v Linzu začal 8. srpna 2007. Září. Bydlel jsem na Baumbachstraße vedle nové katedrály. Moje škola, akademická tělocvična Linz, byla asi pět minut chůze od ní-takže jsem skoro vždycky měla zpoždění. Vždycky si myslíš, že budeš mít dost času…

Můj pobyt v Linci začal 8. září. Bydlel jsem v ulici Baumbachstraße vedle Nového Dómu. Moje škola, Akademické gymnázium Linz, bylo vzdáleno asi 5 minut chůze – proto jsem skoro vždycky přišel pozdě. Člověk si myslí, že má pořád dost času …

Bydlel jsem v internátu ,,U dobrého pastýře“. Můj učitel matematiky říkal, že vypadá trochu jako vězení, ale pro mě to bylo celkem v pořádku. Můj kolega na pokoji byl příjemný kluk z Vorarlbergu, který se hodně snažil správně mluvit.

První týden jsem byl trochu nervózní: jste v novém městě, hovoříte cizím jazykem, všichni staří přátelé jsou daleko a nikoho neznáte. Měl jsem pocit, že všichni lidé na ulici na mně zírají a cítil jsem se občas jako mimozemšťan. Zpočátku jsem měl také neustále pochybnosti, jestli to byl dobrý nápad studovat v jiné zemi…

Ale člověk si na to zvykne: Poznal jsem nové přátele, objevil jsem Linec a užil si rakouské kultury. Všichni byli velmi příjemní a vždy k dispozici, když jsem potřeboval pomoc. Všichni zkoušeli mluvit zřetelně a bez dialektu, abych mohl lépe rozumět (naučil jsem se taky trochu dialektu: Oachkatzlschwoaf).

Krátce před vánoci jela moje rakouská třída do Prahy, kde jsme s mou českou třídou zorganizovali prohlídku města, a moje linecká třída poznala moje rodné město.

Když jsem pak poslední den mého pobytu čekal na nádraží na svůj vlak, zamyslel jsem se jak všechno tak rychle uteklo. ,,5 měsíců‘‘, řeknete si v září, ,,to je poněkud dlouho‘‘. Ale když o tom přemýšlíte v lednu, je to jen okamžik.

Na svatodušní svátky jsem jel znovu do Lince. Od ledna jsem tam nebyl. Nedokážu popsat, jak to bylo báječné být zase v Linci: zase vidět město, jít ulicemi, setkat se se starými přáteli nebo jednoduše jít mou starou cestou do školy.

Člověk by měl bezpodmínečně mít tato zvláštní místa, kam se rád vracívá!

ALBERT JASANSKIJ, 6.A 2013/14

Talente-Camp 2010 v Klagenfurtu

Naše škola se pečlivě stará o svoje studenty: Na jaře nabídla jisté studentce účast na talentovém kempu v Rakousku, který se měl konat během letních prázdnin. Kvůli nedostatečné účasti se však tento kurs nemohl uskutečnit. Naštěstí náš učitel pohotově zareagoval a jako alternativu nabídl uskutečnit tento kemp ve své rodné zemi,v Korutanech.

Přestože přihlážky už dávno měly být odevzdány, díky panu Schrieblovi se pro mě uvolnilo ještě jedno místo. jelikož tento kemp začínal až v září, musela jsem být uvolněna ze školy.

Kemp zprostředkoval 14 různých kursů, jako například: chemii, informatiku nebo francouzštinu. Mimo to jsem si mohla vybrat ještě ze dvou přídavných, volitelných kurzů, které se konaly odpoledne. Vybrala jsem si kurz “obchod a právo”, se zvláštním tématem pro tento rok: Globalní hospodářství a finanční i akciový trh. Týden na univerzitě v Klagenfurtu byl pro nás, 15 studentů, velmi poučný. Našemi řečníky byli zkušení ekonomové a právníci, kteří se nám snažili předat své znalosti a zkušenosti. Na každý den bylo pro nás připravené jiné téma programu. Nejvíc ze všeho se mi líbil program ve středu. V tento den jsme měli postavit imaginární hotel u jezera Wörthersee, kde jsme si rozdělili různé funkce.

Naučili jsme se nejen mnoho nových věcí, ale člověk se skutečně cítil jako univerzitní student a bylo tak s ním i zacházeno. Dokonce s námi udělalo interview i regionální rádio. Bydleli jsme v krásném hostelu, nedaleko od centra města, které je mimochodem také okouzlující. Celkově to tedy byl zcela mimořádně zajímavý týden, za což srdečně a upřímně děkuji naší škole

Barbora Vaněčková, 8.B 2010/11

Letní akademie 2009 v Bad Leonfelden

Toto léto jsem měla možnost podílet se a letní akademii 2009. Vybrala jsem si kurz na téma „Vápník, jemná stránka tvrdého materiálu.“

Na začátku kurzu nám instruktor připravil materiály na hlavní oblasti, ve kterých hraje vápník důležitou roli a nechal nám čas na přečtení. Poté jsme byli rozděleni do dvou skupin. Každá skupina si vybrala téma, které musela zpracovat a prezentovat před druhou skupinou. Ve druhé části kurzu jsme byli na exkurzi v Kepler-Universität v Linci, kde jsme provedli tři zajímavé experimenty na téma kalcium a také se podívali na vědecké práce. Na konci letní akademie jsme měli možnost podívat se na ostatní kurzy.

Z těchto deset dní jsem se naučila mnoho nového. Samozřejmě jsem zlepšila svoji němčinu a poznala mnoho nových lidí. Chci škole velmi poděkovat, že jsem dostala možnost absolvovat letní akademii.

Anna Pézlová (8b, 2009/10)

Zástupci studentů při mezinárodním projektu „Great Expetations“ v Londýně

Jako člen Studentského zastupitelstva Prahy 7 jsem se společně s Tomášem Němečkem podílel na mezinárodním projektu „Great Expatetions“ a díky tomu jsem se mohl účastnit konečně fáze projektu v Londýně. Jde o projekt, který má delší tradici a již dříve se konala setkání podílejících se zemí. Jedná se o tři evropské země, které mají podobné studentské organizace jako my. Byli to studenti z Londýna-Lewisham, z Bulharska-Sophia a Gornia a také naše organizace z Prahy 7 společně s Prahou-Libuš.

Strávili jsme tedy pár krásných dní ve velmi přátelské atmosféře. Byla to pro nás pro oba možnost procvičit si znalosti anglického jazyka a získat nové zkušenosti. Poznali jsme spoustu skvělých lidí, kteří s sebou přinesli něco ze své kultury, Angličané stejně jako Bulhaři. Protože je Londýnský Lewisham čtvrť s velkou komunitou černých obyvatel, bylo i téma této schůzky „Vztahy mezi různými kulturami“.

Při tomto setkání jsme měli bohatý program. Navštívili jsme radnici v Lewishamu, účastnili jsme se konference, navštívili tamní školu a byli jsme také v centru Londýna. Program byl skvěle připravený a mohli jsme každý den vyzkoušet něco nového a to všechno byl pro nás oba opravdu zážitek. Jeden den jsme se účastnili konference, kde se probíralo téma černošské menšiny v Londýnském Lewishamu. Tato konference se konala v karting centru a mohli jsme si také karting vyzkoušet. Během naší návštěvy jsme se podívali do umělecké školy. Setkali jsme se se studenty v našem věku, debatovali s nimi a navštívili jejich vyučování. Protože jsme však byli v Londýně, nemohli jsme si nechat ujít známé památky, a proto jsme jeden celý den strávili v centru Londýna. Avšak náš čas na památky byl i tak krátký, protože v centru probíhaly protesty a stávky proti Baracku Obamovi, který pár dní po našem odjezdu navštívil Velkou Británii.

Dále jsme v Londýně navštívili observatorium v Greenwich, kudy probíhá nultý poledník. Takové skvělé zážitky jsme si z Londýna přivezli, ale nejlepší na tom bylo, že jsme poznali nové lidi, se kterými jsme prožili krásný týden. Jsem proto ráda, že jsem dostala takovou možnost a jsem za to velice vděčná.

Kateřina Opalecká (6.A, 2008/09)

Praxe u Carinthian Tech Research

Každý žák na Rakouském gymnáziu má možnost, kterou jsem dostala toto léto- dělat praxi v Rakousku. Díky učiteli angličtiny a dějepisu panu Woiovi, mému učiteli biologie panu Schrieblovi a bývalému učiteli panu Predotovi, jsem prožila nádherný měsíc v rakouském Villachu.

Nejdříve přišel pan Schriebl s podklady na různé praxe, které byly doporučeny ministerstvem a ptal se jestli má někdo zájem. Prolistovala jsem materiály a doma jsem si našla informace na internetu. Jednalo se hlavně o stáže, kde velkou roli hrála technika. Například nanotechnologie, šetření v přírodě, ale také lékařské a IT odvětví. A dámy byly upřednostňovány.

Napsala jsem motivační dopis a přiložila jsem diplomy ze soutěže BiT (Biologie im Team) a následně jsem se přihlásila na analýzu DNA. Bohužel jsem přihlášku poslala pozdě a firma si vybrala někoho, kdo se přihlásil přede mnou. Poté jsem poslala žádost dvěma dalším firmám a dostala jsem dvě pozitivní odpovědi. Rozhodla jsem se pro firmu CTR (Carinthian Tech Research), kde zrovna probíhal projekt s fluorescenčním mikroskopem. Díky panu Woiovi panu Predotovi jsem byla velmi dobře ubytována. Pronajala jsem si pokoj u známého pana Predoty a bydlela jsem tam během stáže. Mohla jsem učitele během prázdnin kontaktovat a oni mi rádi pomohli. Něco takového si na „normální“ státní škole nedokážu představit.

Stáž ve Villachu se mi velmi líbila. Největší překvapení však přišlo na konci- CTR se mnou udělalo interview, které bylo otištěno v CTR-Times . Můj dík patří tedy všem, kteří mi pomohli a zároveň chci všem ostatním žákům našeho gymnázia takový zážitek doporučit.

Johana Pavelková (8.B, 2008/09)

Letní akademie talentů 2008 v Bad Leonfelden

V červnu 2008 jsem se 10 dní podílela na letní akademii v Bad Leofelden. Zapsala jsem se na kurs přírodní vědy, kde jsme se zabývali převážně molekulární biologií.

Před odjezdem jsem byla vlastně nervózní-můj první pobyt v Rakousku, úplně sama. Ale všechno šlo bez problémů. V rámci kurzu jsme byli a prohlídce univerzity v Linzu-každý analyzoval vlastní DNA, odsávali jsme jádra nádorových buněk a v buněčné membráně jsme barvivy označovali proteiny. Ve volném čase jsme koukali a filmy, chodili na výlety nebo navštěvovali ostatní kurzy. Poznala jsem mnoho nových kamarádů, se kterými jsem stále v kontaktu. Moje němčina se zlepšila o 100% (po 10 dnech jsem částečně mluvila rakouským dialektem) a získala jsem mnoho odborností, které teď použiju při maturitě z biologie a příjímacích zkouškách na univerzitu. Chci poděkovat škole, že mi umožnila tento jedinečný zážitek.

Tereza Dvořáková, 8a (2008/09)

Zpráva od Jana Frieda z Michiganu, USA

Ahoj OEGP! 
Jsem tento rok „výměnný student” ve Spojených státech. Nemohl jsem si vybrat, do kterého půjdu státu, ale čekal jsem, jaká si mě vybere rodina. Mě si vybrala rodina z Grayling, Michigan.

Michigan je stát na severu USA je velmi známý díky „Great Lakes” jezeru Michigan a jezeru Huron, které jsou kolem státu. Hlav ní město Michiganu je Lansing i když největším městem je Detroit. Michigan je rozdělen na „Upper Peninsula” a „Lower Peninsula”. Mezi nimi je přes jezera veden známý Mackinac most, který je cca. 8 km dlouhý. Jak jsem již řekl, bydlím v Grayling- to je malé město s 2000 obyvateli. Bydlím přibližně 200 km od hranic ke Kanadě. Od cca. konce listopadu je počasí velmi chladné. Skoro každý den se teplota pohybuje kolem 10°C,někdy více, někdy méně. Máme již dva měsíce poměrně dost sněhu.

Jezera někdy způsobují tzv. „lake-effect” a někdy máme normální sněžení. To má dvě stránky-ta dobrá je že jednu hodinu cesty je možnost snowboardingu, a v mém městě jsou sjezdovky, což je super. Ta špatná stránka je, že je opravdu zima a venku se kromě zimních aktivit nedá dělat moc věcí. Příroda zde je velmi krásná a je tu k vidění spoustu zvířat. Pět minut od města je jezero kam chodím s kamarády rybařit a většinou je to velmi zábavné. Hodě lidí zde loví zvěř, můžu říct že je to skoro každý student. Jak už jsem řekl, příroda je překrásná a lesy jsou plné zvířat.

Přišel jsem sem v srpnu. První měsíc byl opravdu teplý, skoro každý den 30°C. Na podzim jsem hrál v školním fotbalovém týmu, to mi zabralo hodně volného času. Když zde děti chtějí dělat sport, jediná možnost je hrát za školu. Nejsou žádné další kluby. Školní sport je velmi seriózní, hodně lidí chodí koukat na týmy státních škol. Ne moc lidí se chodilo koukat na náš fotbalový tým, více populární byl americký fotbal, to se dalo očekávat.

To stejné se dá říct i o basketbalu. Plno lidí se chodí podívat na basketbalový tým naší školy. Náš fotbalový tým byl i přesto úspěšný, dostali jsme se do „Districts Final”.

Co mohu říci o škole? Za prvé: Je to jednodušší. Abych byl upřímný, neříkal jsem to díky mým problémům s angličtinou. Například jsem často nevěděl, co mám v matematice dělat. Každý den to šlo ale lépe a teď už nejsou problémy s porozuměním tak velké. Učitelé mi vždy pomáhali a nebyli na mě tak přísní. Školní systém se hodně liší od toho našeho. Není to jako v Evropě, že dostanu rozvrh hodin, ale musím si předměty vybrat. Jeden rok je rozdělen na tři trimestry. Musel jsem si vybrat každý trimestr pět předmětů. Každý den jsem měl stejných pět předmětů, každý 70 minut. Škola končí každý den v 15:00.
Pro známky používají Američané A-E, ne 1-5 jako my. Za testy a domácí úkoly se dostávají kredity, které pak tvoří známku. V prvním trimestr jsem měl matematiku, dějepis, angličtinu, španělštinu a „Current Events”-tam čteme každý den noviny a povídáme si o tom co se děje ve světě.

V tomto trimestru mám o něco těžší matematiku, dějepis Ameriky, španělštinu, ekonomii a tělocvik. Některé předměty jsou rozděleny na A a B např. angličtina, španělština a dějepis atd. Protože v jednom trimestru je hodně látky. Do třídy se nesmí nosit tašky, nejspíše kvůli jistotě, takže po každé hodině si musíte dát věci do malé skřínky „locker” a vzít si věci na další hodinu. Škola má také policisty, jelikož je zde bezpečnost opravdu důležitá. Co dělá školu jednoduší?

Mnoho testů je při otevřeném sešitě a skoro každý test je Multiple-Choice-Tests s výběrem “A,B,C,D”. Velkou část známky dělají domácí úkoly, takže stačí pracovat a ne tolik se učit. Nejtěžší předmět je pro mě asi americký dějepis, protože jsem zde slyšel skoro vše poprvé. Americký dějepis má ale mnoho společného s evropským, takže občas něco vím.

Třídy jsou také odlišné. Není to tak jako v Praze, že máme třídy např. 7A,8B atd. Všichni žáci jsou rozděleni na “Freshmen, Sophomores, Juniors, Seniors” – 9., 10., 11., 12. třída. V každé třídě mám jiné spolužáky. V Americe má škola pouze 12 tříd. Naše škola je skutečně dobře vybavena. Hala na sport je nová, opravdu veliká a má hlediště na basketbalové a volejbalové zápasy. Vedle haly je hezké fitness centrum. Škola má také velkou knihovnu a mediální centrum.

A ještě jedna věc, kterou zim přináší-občas, když během noci přijde silná sněhová bouřka, je škola další den zavřená, protože silnice jsou těžko průjezdné. To je zde velmi oblíbené 

Amerika se úplně liší od Evropy. Když to mám shrnout, Amerika je obrovská a moderní. Některé věci mám na Americe rád a některé ne. Ale ještě jsem toho neviděl dost na to, abych to mohl posoudit. Rád bych viděl Chicago, Detroit a některá města na východě. Doufám, že dostanu šanci vidět více.

Zdravím všechny své kamarády a těším se v červnu na shledání!

Jan Fried, 6A (2007/08)


Zpráva od Karoliny Kolarové z Anglie

Ahoj všichni na ÖGP, 
jsem teď zpátky, ale chtěla jsem také napsat něco o čase, který jsem strávila v Anglii. Byla jsem tam na 4 měsíce v hostitelské rodině, v malém městě Worthing. Leží v blízkosti Brightonu, takže na jihu Anglie a já bydlela cca. 10 minut pěšky od moře. Nebylo vlastně tak malé (100 000 obyvatel), ale nebylo zde tolik kulturních možností, jako jsem byla zvyklá z Prahy. Proto jsem byla často v Londýně. Cesta vlakem tam trvala přibližně hodinu a půl. Opravdu často jsem navštěvovala Brighton, protože cesta tam trvala jen půl hodiny. Byla jsem také v Portsmouth, Oxford, Hastings a Lewes.

Studovala jsem v Anglii na college „A-levelu”. College odpovídá v Čechách gymnáziu. Vybrala jsem si dějepis, psychologii, grafický design a samozřejmě angličtinu. Mohla jsem si vybrat jen 4 předměty, neboť tam se školní systém velice liší od toho našeho…. Jsem ráda, že jsem měla příležitost vyzkoušet jiný školní systém. Hodiny byly delší než u nás, takže jsem byla zpočátku trochu skeptická, že to pro mě bude příliš dlouhé a budu ztrácet soustředěnost. Ale neměla jsem s tím problém, jelikož jsem měla předměty, o které jsem se zajímala.

Na začátku bylo například těžké porozumět psychologii, protože to je těžký předmět, ale každý den to bylo lepší. Hodiny byly vždy dobře připraveny a učitelé měli na každou hodinu prezentaci v PowerPointu. Mohli jsme si z toho také najít skripta na studentském intranetu a to vše mi hodně pomohlo.

Mohu říci, že pobyt v Anglii, byla velká životní zkušenost. Nejen kvůli jazyku. Také jsem poznala spoustu lidí z celého světa a naučila jsem se sama jednat, protože jsem prostě musela.

Karolina Kolarová , 6.A (2007/08)


Zpráva od Kristýny Bukovské z Vídně

Milí žáci/žákyně a učitel Rakoského gymnázia!

Zdravím vás z Vídně, kde od září studuji. Theresianum, velmi tradiční a veřejné gymnázium, které již sedm měsíců navštěvuji,je možná některým z vás již známé-přede mnou studovali na Theresianu již dva žáci OEGP a příští rok nastoupí na mé místo bývalá spolužačka. Teď vám chci vyprávět něco ze svých zážitků v zahraničí. Takhle to všechno začalo: Již dlouho jsem snila o pobytu v cizině. Protože jsem žačkou OEGP, považovala jsem za příznivé pro moji budoucnost , strávit rok v Rakousku a zlepšit svojí němčinu,ale především si rozšířit svůj rozhled.Obrátila jsem se na tehdejší ředitelku OEGP,Paní Mgr. Mariu Grünes, která mi doporučila Theresianum, jednu z nejlepších Vídeňských a celkově Rakouských škol.Po krátké písemné komunikaci s vedením Tereziánské akademie jsem byla pozvána k osobnímu pohovoru s ředitelkou a výchovným vedoucím Theresiana a po třech měsících jsem se dozvěděla,že jsem měla štěstí dostat stipendium na celý školní rok. I když jsem se o nové škole informovala, bylo nakonec vše úplně jinak,než jsem si původně představovala. Jak jsem již zmiňovala,Theresianum je škola s tradicí. Tereziánská Akademie byla založena roku 1746 Marií Terezií, jako škola, která nabízela vzdělání pro správu, armádu a diplomacii. V průběhu let se samozřejmě změnila, ale tereziánská idea zůstala zachována:Vychova mladých lidí k sebevědomým evropanům,kterým výraz „tolerance“ není cizí.

Když jsem nastoupila na školu, byla jsem z té „elitní školy“ velmi vyděšená-zaprvé budova, bývalé letní sídlo Habsburků, poté obrovský park s mnoha sportovními hřišti, kde byli na barbecue party kurátorem uvítáni všichni noví žáci, stará knihovna s mnoha vzácnými knihami, počítačové sály, velké sportovní haly, posilovna… a konečně internát, kde teď bydlím. Co se mi již od začátku líbilo, bylo to, že na internátu žilo docela dost cizinců. Já sama bydlím společně s jednou dívkou z Lotyšska a se Slovenkou a k mým nejlepším kamarádkám počítám ještě dívky z Maďarska a z Japonska. Brzo jsem přišla na to, že Vídeň je kosmopolitní město, kde se setkává mnoho odlišných kultur, nejen z Evropy.

Když ve škole začal všední den, byla jsem poměrně překvapena, že jsem s vyučováním neměla žádné problémy. Později se ukázalo, že mnoho cizinců, co se týká znalostí a známek, patří k těm lepším ze třídy. Podle mého názoru, je u nás v Čechách stále komplex méněcennosti ve vztahu k západu-jak jsem ale zjistila, je tento komplex naprosto nepotřebný a úsměvný. Tímto chci povzbudit všechny, kteří možná nejsou tak sebevědomí, ale rádi by šli do zahraničí. Není důvod mít obavy, ale je tisíc důvodů jít do zahraničí, například (mimo jiné) stát se sebevědomějším.

Ale teď zpět k mému všednímu dni: Rychle jsem si na všechno zvykla, jen zařazení do třídního kolektivu pro mě, stejně jako pro ostatní zahraniční studenty, není do teď jednoduché. Možná u mě spočívá problém v tom, že jsem nejstarší ze třídy (v Rakousku žáci navštěvují základní školu pouze 4 roky-u nás je to nejméně 5 let- poté jdou buď na gymnázium nebo jinou školu) a že strávím většinu času na internátu, kde jsem v kontaktu jinými lidmi. Theresiánum se od ostatních škol liší hlavně v odpoledním studiu. Na této škole není odpolední vyučování, nýbrž odpolední studium. Na škole jsou dva typy studentů. Někteří na internátě bydlí a odpoledne se učí buď ve studentské místnosti pod dohledem vychovatele nebo samostatně na pokoji. Ostatní žáci přicházejí každý den v osm hodin do školy a často odcházejí až v pozdním odpoledni, někdy až v šest hodin. Musí si každý týden popřípadě odpoledne pevně plánovat a dodržovat rozvrh hodin. Studium probíhá ve třídě pod dohledem učitele. Přitom má Theresianum bohatou nabídku povinně volitelných předmětů volnočasových aktivit. Já navštěvuji povinně volitelný předmět dějepis a politické vědy a jako zahraniční studentka jsem povinna docházet na kurz němčiny. Díky OEGP, které přivedlo moji němčinu na dobré nivó, se mohu podílet jen na konverzační části německé výuky. Mimoto mohu využívat bohaté sportovní aktivity. Jedno musím ještě poznamenat: Kdo chce, může mít na Theresianu velmi bohatý denní program.

Za 3 měsíce bude můj pobyt v zahraničí již u konce a já se pokusím vše zhodnotit již teď. Zahraniční pobyt přináší mnoho positiv, ale ne vždycky je to sen, jak si na začátku každý s nadšením představuje. Přirovnala bych pobyt v zahraničí s houpačkou-minimálně u mé pocity se tak měnily, ale nikdy jsem nelitovala, že jsem se k tomuto kroku rozhodla. Nikdy jsem nemyslel na to, že si zabalím kufry, obrátím se na mé rodiče a pojedu domů. Naučila jsem se bojovat sama se svými problémy a spoléhat se sama na sebe. Stala jsem se sebevědomější, protože se tu nenacházel nikdo, kdo by se o mě pořád staral. Často jsem si připadala osamělá, ale vždy přišlo něco, co mě přinutilo myslet na něco jiného- jedno jestli někdo z internátu, výlet po městě, nebo trocha sportu v posilovně-nejdůležitější je nemyslet pořád na to nejhorší, ale především věřit tomu a bojovat za to, že všechno bude zase lepší. Vídeň pro mě zůstane krásnou vzpomínkou a Praha pro mě zůstane mateřským městem, kam se chci vrátit. Na to se již těším a především na školní dny na OEGP!

Kristýna Bukovská, jaro 2008